Běloruské letadlo: "Dokonalá bouře" přiměla EU k rychlému jednání

Autor: Nick Beake Bruselský zpravodaj BBC Zveřejněno před 9 hodinami "Kdyby nyní nejednali," řekl mi jeden vysoce postavený diplomat, "zahraniční politika EU jako nástroj k projekci geopolitické moci by byla do značné míry pohřbena." Dohoda, které včera večer dosáhlo 27 evropských lídrů ohledně Běloruska, byla neobvykle rychlá, což vedlo vysoké bruselské úředníky k tvrzení, že podnikli tvrdé kroky tváří v tvář zcela nepřijatelnému činu. Požadovali okamžité propuštění disidentského novináře Romana Protaševiče a dohodli se, že běloruským leteckým společnostem by měl být zakázán let na evropském nebi a že letecké společnosti EU by neměly létat nad Běloruskem, přičemž byl vypracován plán dalších cílených hospodářských sankcí. "Bylo to jednomyslné rozhodnutí," prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na tiskové konferenci v ranních hodinách. "Byl to útok na demokracii, svobodu projevu a evropskou suverenitu a vyžadoval důraznou odpověď." Tentýž diplomat však podotkl, že krize, kterou Minsk vyvolal, představovala "dokonalou bouři": okolnosti byly takové, že by EU jen těžko dokázala nezajistit nějakou dohodu. Šéf Ryanairu Michael O'Leary tvrdí, že v letadle byli bezpečnostní agenti KGB. Nejprve šok, že byly ohroženy životy cestujících, kteří cestovali mezi dvěma hlavními městy EU. Za druhé, důvodem jejich ohrožení byla zřejmě snaha zadržet novináře-disidenta. Za třetí, úředníci EU již byli v pokročilé fázi zpřísňování stávajících sankcí vůči Lukašenkovu režimu. Co se děje při zadržení vojenského letadla? Někteří si kladli otázku, zda se Maďarsko může bránit dalším opatřením proti Bělorusku. Premiér Viktor Orbán nadále podporuje 27 let trvající vládu Alexandra Lukašenka v souvislosti s obviněními z falšování volebních výsledků a brutálního potlačování nespokojenců. Zdá se však, že Orbán včera večer nebyl ochoten vyvolat boj. Co změní sankce? V tuto chvíli je těžké říci, jaký dopad bude mít zpřísnění sankcí. Úředníci EU nyní posuzují, které osoby, společnosti (a tedy i odvětví), jež podporovaly běloruskou vládu, se stanou jejich terčem. Vedoucí představitelé se sice shodli na principu přísnějších hospodářských sankcí, ale v rámci bloku došlo k rozdělení názorů na podrobnosti. Německo, Itálie a Francie, země se značnými obchodními vazbami na Minsk, se údajně v posledních týdnech zdráhaly vydat se cestou, která by mohla ohrozit jejich vlastní legitimní hospodářské zájmy. Německá média uvádějí, že přísnější opatření by se mohla dotknout přibližně 350 společností, včetně takových gigantů, jako jsou Siemens a Bosch. V nadcházejících dnech by se to mohlo stát opětovným a vyostřeným zdrojem neshod mezi hlavními městy. Co ještě může EU udělat? Jak bylo široce sledováno, reakce na to, co bylo označeno za "státem sponzorované únosy" a "letecké pirátství", se částečně zaměřila na letecký sektor. Zde EU nebyla první na ráně - Velká Británie a Ukrajina již dříve vyhlásily zákaz pro běloruská letadla a vyzvaly k bojkotu běloruského vzdušného prostoru. Tato kolektivní akce však poslouží k další izolaci Běloruska - a významně i jeho obyvatel, což vyvolá obavy. Proč EU často jedná pomalu Pro kritiky EU je zahraniční politika již dlouho Achillovou patou bloku: nadnárodní přístup, který se až příliš často míjí účinkem. Dvě nedávné události symbolizují obtíže, s nimiž se blok potýká jak z politického, tak z praktického hlediska, když chce jednat soudržně a jednotně. Nejprve to byla nepříjemná únorová návštěva Josepa Borrella, šéfa zahraniční politiky, v Moskvě, kdy se mu nepodařilo obhájit evropské lídry před obviněním ze lži. V dubnu se v Ankaře naskytl pohled na předsedkyni Komise Ursulu von der Leyenovou, které bylo odepřeno místo, zřejmě proto, že je žena, zatímco předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi se dostalo VIP zacházení. Po těchto snůškách ze strany Putinova Ruska a Erdoganova Turecka se tento týden přihlásil další "silák" v podobě Lukašenkova Běloruska, aby předvedl test v oblasti zahraniční politiky. Brusel se domnívá, že tuto výzvu přijal. Pokud však existovala nějaká naděje, že sbližující se evropský konsenzus bude mít na Lukašenka okamžitý dopad, neměla dlouhého trvání. Zatímco se na summitu EU za zavřenými dveřmi schvalovala přísnější opatření, sám vůdce schvaloval přísnější opatření - zákaz přímého přenosu protestů, které jeho vláda nepovolila.