„Humor a trpělivost jsou dva velbloudi, se kterými se dostanete přes každou poušť“

Arabské přísloví Mullah jezdí na svém velbloudovi po mnoho dní pouští a nakonec dorazí do nádherné oázy. Tam vidí tři mladé muže, jak sklíčeně sedí u stáda velbloudů na kraji silnice. Mluví k nim a říká: "Moji synové, proč vypadáte tak smutně?" Jedna říká, že jejich otec zemřel a zanechal jim nádherné stádo velbloudů. Mullah udiveně odpovídá: "Při pohledu na taková krásná zvířata můžete poděkovat Alláhovi a svému otci, že vám zanechali takové dědictví." Nejstarší bratr souhlasí, ale vysvětluje, že dědictví nelze provést, protože nejstarší by měl podle závěti dostat polovinu stáda, prostřední třetinu a nejmladší devítku. To však nelze provést se 17 velbloudy. Proto jsou zoufalí a nevědí, jak problém vyřešit. Mullah vzhlédne k nebi, usměje se, sesedne ze svého velblouda a vede ho k dalším 17 velbloudům bratrů. "Předpokládejme, že bych ti dal svého velblouda, co bys udělal?" Bratři jsou ohromeni konjunktivistickou pomocí, s úžasem se na sebe podívají a zvednou obočí. Pak se v očích nejmladšího něco mihne. Počítá, jako by měli 18 velbloudů a ve výsledku nejstarší dostane 9, prostřední 6 a nejmladší 2 velbloudy. Musí být nyní mullovi věčně vděční? Test reality ukazuje, že mulláhův velbloud zůstává. Mullah sedí na svém velbloudovi, volá na bratry salem aleikum a se smíchem odjíždí pryč. Jaká je morálka příběhu? Někdy při hledání řešení prostě musíme „chovat jakoby“ a být ohromeni. Řešení jsou blíž, než si někdy myslíme.