Tuesday, September 21, 2021

Loriot a jeho zelená pohovka k sobě neodmyslitelně patří

Loriot a jeho zelená pohovka k sobě neodmyslitelně patří. (tae/spot) Loriot zemřel 22. srpna 2011. Deset let po jeho smrti se na jeho kresby a karikatury stále vzpomíná. Zelená pohovka bude navždy jeho odkazem. Loriot (1923-2011), mistr dobré zábavy, zemřel před deseti lety - 22. srpna 2011 - v Ammerlandu u Starnberského jezera. Známému humoristovi bylo 87 let. Loriot žije prostřednictvím svých skic a karikatur dodnes. Proslulými se stali zejména jeho muži s cibulovitým nosem. Jeho díla zahrnují knihy, seriály a filmy, Loriot také nastudoval opery a divadelní hry. Fráze jako "Dřív tam bylo víc pozlátka!", "Klavír, klavír!" a "Prosím, teď nic neříkejte..." citují fanoušci Loriota dodnes. Loriot byl vždycky skvělým pozorovatelem lidí - obzvlášť si oblíbil "poruchy komunikace", jak jednou sám řekl. Tito lidé by ho zajímali "ze všeho nejvíc". "Všechno, co mi připadá vtipné, vzniká z narušené komunikace, z toho, že spolu mluvíme." To se daří i jeho krátkým skečům a karikaturám, které vždy komentoval z ikonické zelené pohovky. "Snídaňové vejce" Tento skeč je někdy nazýván jen "Vejce" a je jedním z nejoblíbenějších Loriotových skečů. Krátký kreslený film pojednává o každodenním životě manželského páru. Oba sedí u snídaně. Manžel zachmuřeně prohlásí: "Berto, vejce je tvrdé!", na což jeho žena odpoví: "Slyšela jsem to." Poté následuje dialog, v němž se oba - jako často v Loriotových filmech - navzájem pomlouvají. Hermann vyčítá své ženě, že nedokázala vařit vejce čtyři a půl minuty. "Cítím, když je vejce měkké," vysvětluje Berta. Nakonec Hermann řekne: "Zabiju ji. Zítra ji zabiju." "Herren im Bad" "Herren im Bad" je také jedním z nejznámějších Loriotových skečů. Hlavními hrdiny jsou pan Müller-Lüdenscheidt, doktor Klöbner a vrzající kachna. Oba pánové spolu sedí ve vaně hotelového pokoje - doktor Klöbner si spletl číslo pokoje. Ani jeden z nich však nechce opustit vanu, a tak se dohodnou na teplotě vody. Doktor Klöbner se chce koupat se svou vrzající kachnou, což pan Müller-Lüdenscheidt rázně odmítá. Dialog pokračuje a končí soutěží v potápění. Na konci scénky se ve dveřích objeví třetí muž - zatímco ostatní dva se potápějí - a zeptá se: "Je to pokoj 107?" "Mother's Piano" Tento skeč je také známý jako "Home TV". Na rozdíl od předchozích dvou animovaných filmů je tento film hraný. Výkřik "Klavír, klavír!" se díky náčrtu vyvinul v okřídlené slovo. Rodina Panislowských dostává od matky Berty v Massachusetts klavír. Pan Panislowski (Loriot) chce tento okamžik s celou rodinou zachytit filmovou kamerou: Syn Thomas (Rudolf Kowalski) se řídí pokyny. Opakovaně se ho ptají: "Běží páska?", na což odpovídá stále podrážděněji: "Ano, běží!". Manželka pana Panislowského, zvaná "Muttilein" (Ingeborg Heydornová), stejně jako jeho vnuk, snacha a stěhováci jsou také přesně instruováni panem Panislowským. Při převozu klavíru se znovu a znovu něco pokazí, takže se film musí znovu a znovu spouštět. "Nudle" Muž (Loriot) a žena jménem Hildegarda (Evelyn Hamannová) se sejdou na romantické večeři v italské restauraci. Oba konzumují těstoviny. Když si muž utírá ústa ubrouskem, uvízne mu na spodním rtu podlouhlá nudle. Pak jí vyzná lásku, ale Hildegarda je vyrušena nudlí. Během vyznání lásky se opakovaně chytá za obličej tak, že se mu nudle pokaždé přilepí na jiné místo na tváři. Na začátku se Hildegarda snaží přerušit jeho příval slov, ale pak už jen beze slova přihlíží. "Vánoce u Hoppenstedtů" Stejně jako mnoho dalších Loriotových skečů pochází i tento ze stejnojmenného televizního seriálu. "Vánoce v Hoppenstedtu" trvají celých 25 minut a skládají se z různých scén od příprav na Vánoce přes nákup dárků až po samotné rodinné oslavy. Děda Hoppenstedt (Loriot) nejprve koupí svému vnukovi Dickimu (Katja Bogdanski) vánoční dárek, stavebnici "Wir bauen uns ein Atomkraftwerk".