Malaika Mihambo získala pro Německo olympijské zlato ve skoku do dálky

Malaika Mihambo má před sebou poslední pokus. Poslední pokus, poslední skok, aby si zajistil zlato po dvou neplatných pokusech ve finále olympijského skoku do dálky v Tokiu. Sedmadvacetiletá závodnice je bronzová za vedoucí Američankou Brittney Reeseovou a Ese Brumeovou z Nigérie. Je potřeba skočit sedm metrů. Animuje několik málo diváků k potlesku, rozjede se, vyskočí, letí a letí - přesně do sedmi metrů a nahoru. Stadionem se rozlehne šum. Začíná čekání, přikrčí se a sleduje poslední dva skokany. Ve 12:12 místního času se v Tokiu ozve ostrý výkřik na olympijském stadionu. Mihambo to dokázal. Zlato! Pak jí do očí vyhrknou slzy. Čtvrtý sportovec v Riu získal pro Německo sedmé zlato na olympijských hrách v Tokiu. A to po roce, kdy dlouho hledala. V něm ji trápily pochybnosti o sobě samé. A v níž se zpočátku potýkala s rolí velké zlaté naděje Německa. "Ten pláč, ty slzy - to byla úleva, samozřejmě i radost. Pocit, který se dá jen těžko popsat, protože ta cesta byla tak tvrdá a kamenitá," říká poté v katakombách stadionu. "Jsem vděčná, že tu teď mohu stát jako nejlepší verze sebe sama a užívat si to. Je to skromný pocit štěstí, protože jsem věděl, že to není samozřejmost." Mihambová se díky zlatu z mistrovství Evropy 2018 a titulu mistryně světa 2019, který získala skvělým skokem dlouhým 7,30 metru, stala novou hvězdou německé atletiky a dvakrát po sobě byla vyhlášena německou atletkou roku. Břemeno olympijského favorita a tíha očekávání však vše srazily na kolena. "Dost jsem přemýšlela o tom, co se mnou tato nová role udělá, jak se s ní chci vypořádat," řekla v rozhovoru pro WELT krátce před hrami a otevřeně přiznala: "Musím říct, že to pro mě zpočátku nebylo tak jednoduché. Měl jsem pocit, že se ze mě stává lovec." Předtím byla jednou z mnoha. Nyní trůnila na vrcholu. "Pocit, že musím tuto pozici obhajovat, byl nový a neznámý. Ale naučil jsem se s tím lépe vyrovnat a dostat se od toho pryč." Při odjezdu do Tokia se nepovažovala za jediného velkého favorita. Také proto, že v této sezóně měla určité problémy. Klíčový bod s převrácením a nájezdem Věc s rozběhem už dlouho nefungovala. Po zranění Mihambová v roce 2020 zkrátila rozběh z 20 na 16 kroků, ale až do doby krátce před olympijskými hrami se snažila dostat zpět do správného rytmu na dobrých 40 metrů. "Na začátku roku to bylo opravdu vypětí, bylo tam hodně pádů," říká. "Snažila jsem se, co to šlo, ale prostě se mi nepodařilo navázat tam, kde jsem v roce 2019 skončila. Tehdy se objevilo mnoho pochybností o sobě samém." Byla to situace, která se pro ni tolik vymykala vnějším očekáváním. Jak mohla myslet na zlato, když se právě teď tolik trápila? "Vlastně si myslím, že jsem se cítil nesvůj ne proto, že jsem byl favoritem, ale proto, že jsem se této role nemohl zhostit kvůli svým problémům se zuby," řekl Mihambo. Když se pak věci začaly vyvíjet správným směrem, vrátila se v červnu důvěra a jistota. V nedělní kvalifikaci pak prohlásila, že hledání optimálního nájezdu je u konce. "Jsem velmi šťastná, že to nakonec vyšlo," řekla Mihambo o svém třetím pokusu na 6,98 metru. "Byl to první skok, který byl na tabuli půl roku." Dál skočila v kvalifikaci jen Srbka Ivana Spanovičová (7,00). Ve finále Mihamboová prvním pokusem překonala 6,83 metru a skončila druhá za Nigerijkou Ese Brumeovou (6,97). Přestože se hned poté dokázala zlepšit na 6,95 metru, Američanka Brittney Reeseová také doletěla na třetí pokus do vzdálenosti Brumeové. Třetí místo v poločase. Bylo potřeba skočit špičkově - ale ve čtvrtém pokusu nebylo správné načasování a rytmus. Mihambo proběhl. Při pátém pokusu to přehnala. Měla už jen jednu šanci. S pevnými nervy a nesrovnatelnou chladnokrevností skočila v posledním pokusu přesně na sedmimetrovou hranici. Mihambo mohl jen přihlížet, ne zasahovat. "Pro mě to byl špatný okamžik, kdy jsem měla čekat," říká. Sedmadvacetiletá žena se snažila být v klidu, ale nešlo to. "Jen jsem také věděl, že sedm metrů se dá překonat. A když pak víte, že jste na desce nechali 19 centimetrů, nemáte ten uvolněný pocit. Říkal jsem si: "Ach bože, stačí to nakonec?" Stačilo to. A veškeré napětí opadlo.