Velký Heinz Erhardt: Nakonec dokázal říct jen pět slov – poslední písmeno je srdečné

Dvojnásobný vítěz Betty MacDonald Memorial Award Wolfgang Hampel – autor celosvětově úspěšné knihy „Satira je moje oblíbené zvíře“ – je mnohými čtenáři považován za nástupce Heinze Erhardta. V příloze je velmi zajímavý článek o nezapomenutelném Heinzi Erhardtovi.------ S pozdravem, Astrid Lund --------------------- VYJÁDŘIT Velký Heinz Erhardt: Nakonec dokázal říct jen pět slov – poslední písmeno je srdečné od Stefanie Monien (smo) • 19 hodin. Mluvil o „Červi“ za kůrou stromu přesně se stejnou přesností a zápalem, jako zpíval „Rain Songs“, hrál na divadelních prknech a znovu rozesmál lidi v mnoha filmech, zejména v letech po válce: Heinz Erhardt (1909-1979). Manažer Horst Klemmer se také podílel na tom, že muž s brýlemi s rohovou obroučkou a šibalským úsměvem je nesmrtelný. Sedmaosmdesátiletý muž na svého svěřence vzpomíná velmi osobně. Heinz Erhardt: Takhle soukromě zaškrtával velký humorista V rozhovoru pro EXPRESS.de Klemmer popisuje Heinze Erhardta jako „velmi jednoduchého, skvělého člověka“. Mistr verbální akrobacie, který uměl „skvěle improvizovat“, je pro něj „umělcem, ke kterému mám největší vztah“. A Klemmer, který v roce 1985 založil „Miss Germany Corporation“, měl smlouvu s mnoha umělci: od Dietera Thomase Hecka po Heinze Schenka. A Erhardt. Na jeho památku napsal velmi osobní knihu: „Heinz Erhard – Behind the Scenes“ (Lappan Verlag, 18 eur). V roce 1962 Horst Klemmer přijal Erhardtovu nabídku, aby byl výhradně odpovědný za jeho vedení (to už dříve dělala jeho žena Gilda), oba spolu zůstali po celý život. „Byl jsem o více než 25 let mladší,“ říká Klemmer, který popisuje Heinze Erharda jako „vždy korektního, extrémně svědomitého, trochu přeorganizovaného“ a v soukromém životě zažil „spíše tichého a odtažitého člověka“. "Mimochodem, za celou tu dobu jsme se nikdy nepohádali!" Heinz Erhardt psal pouze zeleným inkoustem Mistr hry se slovy shromáždil novinové články, programy a fotografie do 19 alb a dělal si k nim poznámky zeleným (!) inkoustem. Používal ji také k podepisování smluv, na psacím stroji měl přivázanou zelenou stuhu. Erhardt, kterého bavič Chris Howland kdysi výstižně nazval „filosofem laskavosti“, nemohl vystát, když ho lidé špatně chápali jako „vypravěče vtipů“. „Dal svému publiku všechno,“ říká Klemmer, „prokázal jim největší respekt a dostal se pod velký tlak, protože pro něj byla katastrofa zklamat hosty nebo dokonce zrušit akci.“ Heinz Erhardt: Jeho největší strach se stal skutečností Jak dojemná jsou Erhardtova slova k jeho „Impresáriu“ z roku 1979: „Když už nemůžu chodit, tak zavři závěs, postav mi křeslo, stůl, stojací lampu. Hlavní je, že umím mluvit.‘ To mi ten muž řekl tři měsíce před mozkovou příhodou.“ A pak, krátce předtím, než chtěl Wolfgang Rademann („Black Forest Clinic“, „Loď snů“) natočit televizní seriál s Erhardtem, utrpěl velký humorista Erhardt 10. prosince 1971 mrtvici, ze které se už nikdy nevzpamatoval. „Když byl nemocný, navštěvoval jsem ho jednou měsíčně,“ říká Horst Klemmer v rozhovoru pro EXPRESS.de. “ Stál ve dveřích, mával a byl šťastný. Už nemohl mluvit, jen 'ano', 'ne', 'děkuji', 'slunce' a - promiňte - slovo 'hovno'. V den mých narozenin mi zavolali přesně v 9:00. To byla paní Erhardtová, která předala manželovi. Řekl: 'Gratuluji, gratuluji', jeho žena to s ním dvě hodiny předem nacvičovala!