Konflikt na Blízkém východě a levice: Judith Butler popisuje masakry Hamasu jako „ozbrojený odpor“

Daily Mirror Konflikt na Blízkém východě a levice: Judith Butler popisuje masakry Hamasu jako „ozbrojený odpor“ od Gerrita Bartelse • 5 hodin Americký filozof v Paříži hovoří o tom, že útoky ze 7. října nebyly ani teroristické, ani antisemitské, ale jednoduše – možná legitimní – útok na Izraelce. Krátce po 7. říjnu napsala americká filozofka a genderová teoretička Judith Butlerová, která se narodila v roce 1956 v USA maďarsko-rusko-židovskému páru, esej do „London Review of Books“ o masakrech Hamasu a publikovaném násilí. na Blízkém východě a pokusila se to uvést do kontextu, alespoň přiznala, aniž by neustále mluvila o násilné izraelské „koloniální vládě“: „Ve skutečnosti bez výhrad odsuzuji násilí páchané Hamasem. Byl to hrozný a nechutný masakr. To byla moje první reakce a zůstává." Omezení učinila tuto neděli v Pantinu, jednom z pařížských banlieues, během diskuse o video podcastu „Paroles d’Honneur“. Ve dvouminutové nahrávce profesorky rétoriky z Berkeley, která od pondělí koluje po sociálních sítích, můžete vidět a slyšet, jak mluví o tom, že útoky Hamasu byly „povstáním“, „aktem ozbrojeného odporu“. Musíte říct, že pokud chcete být „čestní a historicky přesní,“ říká Butler. Násilí na Palestincích A dále: „Nebyl to teroristický útok, ne antisemitský útok, ale útok proti Izraelcům.“ I zde stručně kvalifikuje, že celá věc pro ni byla děsivá a strašná. Byla by však „bláznem“, kdyby nebrala v úvahu násilí páchané na Palestincích po desetiletí. Tady násilný represivní aparát, jak dále tvrdí, tam situace podrobení a zda je člověk „pro nebo proti ozbrojenému odporu“, „pro nebo proti Hamásu, ale říkejme tomu alespoň ozbrojený odpor“. V podstatě na této akci pořádané dvěma levicovými židovskými organizacemi a domorodým-postkoloniálním videokanálem Paroles d'Honneur Butler pokračovala ve své eseji jen krátce po 7. říjnu. Nemusím se ztotožňovat s tou tváří nebo jménem, ​​abych pojmenoval zvěrstva, která vidím. Judith Butlerová Šlo o zákaz kontextualizace, o údajně spojenou relativizaci masakrů Hamásu (oba Butler okamžitě podnikl), o morální rozhořčení využívané především médii, které zaostává a je příliš povrchní. To vše vždy vede k větám, jako jsou tyto: „Chceme jen znát historii násilí, smutku a rozhořčení, jak ji žili Izraelci.“ Nebo že zvěrstva, myšleno Izraelců, byla páchána také na lidech, „kteří nejsou jako mě. Nemusím se ztotožňovat s tou tváří nebo jménem, ​​abych pojmenoval zvěrstva, která vidím." Bylo jasné, že načasování takové eseje s podivným názvem „The Compass of Grief“ krátce po 7. říjnu se nezdálo příliš dobré, protože šok byl tak hluboký. Horší je redukce Izraele na „koloniální stát“, „stát apartheidu“, který Butler bez jakýchkoliv povyků udělal, a jeho ignorace Hamasu jako vlastního mnohamilionového represivního aparátu v Pásmu Gazy, schopného jít do války. Není tam žádná zmínka o antisemitismu, žádná zmínka o dvou stovkách rukojmích, žádná zmínka o cíli mnoha arabských skupin a států, stejně jako Íránu, vyhladit Izrael. Legitimní útok Hamasu? A teď 7. říjen nebyl teroristický útok, ne antisemitský útok, ale vyloženě legitimní útok na Izrael, na státní represivní aparát? Je braní rukojmí legitimní také jako akt odporu? Je třeba hovořit o nebezpečné trivializaci, dokonce i o bělení, a ne jen o selektivní vůli. Mohl bys nechat mluvit Butlera. Ale vzhledem k jejich prominentnosti a jejich pověsti jejich výroky nejen více rezonují s postkoloniální levicí, ale jsou také papouškovány bez kontextu v kulturním průmyslu, který je již tak těžce rozervaný. „Odpor často zasahuje nelegitimní cíle“ lze číst v příspěvku na Facebooku kulturního vědce, spisovatele a dlouholetého porotce ceny Klagenfurt Bachmann Mithu Sanyal. Od „ozbrojeného odporu“ k heroizaci a dokonce glamorizaci Hamasu je pak jen kousek. Na konci své eseje „Kompas smutku“ si Butler přála svět, který by se bránil „normalizaci koloniální nadvlády“ a obhajoval „sebeurčení a svobodu lidí“.